Pankrác, Nusle, Krč

Ulice Na Pankráci a 5. května byly a jsou hlavními tahy Pankráce. Tehdy to byly ulice klidné, s obchody a dalo se přes ně docela v pohodě přecházet. Obě ulice doznaly velkých změn, Ulice 5. května kvůli propojení na hlavní tah Prahou a ulice Na Pankráci kvůli výstavbě metra.

Ulice 5. května

 Ulice začíná (nebo končí) prostorem zvaným Vítězná pláň, která už ničím nepřipomíná pláň, kde jsme si jako děti hrály a kde později vyrostl Nuselský most (tehdy most Klementa Gottwalda), - stavba byla zahájena 1968 a dokončena 1973, slavnostně otevřena 22. února. Kongresové centrum (tehdy Palác kultury) - stavba byla zahájena v roce 1976 a dokončena roku 1981, slavnostně otevřena 2. dubna (údaje převzaté z Wikipedie). 
 

Na pláni se také konaly různé atrakce, toto je foto pana Mirka Tomse, z roku cca 1939 z nějaké pouti. Za fotografovanými kluky vyčuhuje uprostřed obrázku budova Ruského gymnázia.

Vítězná pláň tehdy. V pozadí je vidět už neexistující dětská nemocnice Na Karlově, která ustoupila stavbě metra. Vítězná pláň byla pomyslná hranice mezi Pankrácí a Nuslemi.
 

V současné době vede ulicí 5.května magistrála, kde se žene jedno auto za druhým a to ve třech proudech silnice. V poslední době se začalo se mluvit o revitalizaci této ulice, kde se uvažuje o jejím zklidnění se středovým zatravněním se stromy, lavičkami, cyklistickou stezkou apod. Vůbec si neumím představit, jak to zbrzdí dopravu už v tak těžce zkoušené Praze. Doufám, že mě nikdo nezastřelí pro výstrahu, když sem dám animaci tohoto prostoru tak, jak byla prezentována stránkách internetu na IDnes. V případě, že se autor těchto snímků ocitne na této stránce, prosím, nechť mě kontaktuje v diskusi.
 

Tak tedy ulice 5. května jak by mohla vypadat:

 

Nyní vypadá ulice takto
 

Ještě jeden pohled na revitalizaci. Líbilo by se mi to ...

Tak to je vize radních, ale kde by na to vzali peníze, to by mě tedy zajímalo. Bylo by příjemné opět propojit obě strany této ulice, ale toho se já už nedožiju.

Poblíž Náměstí Hrdinů (bývalého Soudního náměstí) stále ještě v ulici 5. května bydlela tehdejší ikona bigbeatu Pavel Sedláček, můj velký oblíbenec, kterého navštěvovala Eva Pilarová. Všechno měla z pěkně první ruky naše spolužačka Roberta, sídlící v bytě naproti Sedláčkovu domu. Těsně před náměstím uzavírala tuto část pošta. Moc ráda jsem na poštu chodila, byly tam ještě vůně lepidel, balíky byly tehdy balené v papíru a převázané poctivým špagátem, zasukovaném na několik uzlů. Dokonce se posílaly koše obšité pytlovinou. Co v nich bylo, nevím. Poště vévodila velká váha, právě na ty balíky. Razítka bušila do obálek na známky, hezky shora rovně, aby byl otisk dobře čitelný. V té době rozvážel poštovní balíky modrý vůz tažený koněm a děti za jízdy naskakovaly na zadní sedátko, aby se trochu popovezly. Ty, které se nevešly, volaly na pošťáka, za vozem, za vozem ... Takto to vypadá, že jsem snad starší než hnědé uhlí, ale je fakt, že dvacáté a jednadvacáté století prodělalo obrovský vývojový skok ve všech oborech.

Na Náměstí Hrdinů byl původně park s pomníčky padlých, kde jsme jako pionýři stávali čestnou stráž. Kluci modré kalhoty, holky skládané tmavomodré sukně, obě pohlaví pak bílou košili a pionýrský šátek. Dost jsem to prožívala, jednak, že se na mě lidi dívají a druhak mi bylo líto těch padlých. Park ustoupil výstavbě hlavnímu tahu Prahou. Z ulice Táborská, která ústila na náměstí se náměstím točila tramvaj, č. 3 a č.14.

Přikládám obrázek, který jsem našla na internetu, ale na dotaz o svolení jeho umístění ke mně na blog se mi nikdo neozval. Na obrázku je krásně vidět jedoucí tramvaj i parčík.

 

Ještě jedna, trochu rozmazaná podoba, náměstí z filmu Punťa a čtyřlístek
 

Přemostění a odklon tramvají z ulice 5.května do ulice Na Pankráci

 

Dnešní podoba 

Náměstí Hrdinů vévodí 3 významné objekty. Tyto objekty byly popsány kvalifikovaněji, než bych to udělala já, takže uvedu pouze odkazy. Jako první uvedu vrchní soud, podle kterého se dříve náměstí jmenovalo - klik Wikipedia. 

Další je věznice, po které byla pojmenována tato část Prahy - klik Wikipedia. Zde také začíná film Maratón režiséra Ivo Nováka s herci v hlavních rolích, Janou Brejchovou a Jaromírem Hanzlíkem. Citace ČSFD k filmu:"Z pražského povstání si autor vybírá osvobození pankrácké věznice, chaos v té době v Praze, hrdinské odbojové činy, stavby barikád a chvíle kdy nacisté vedou rukojmí jako živé štíty před barikády (živý štít- žena kříčí v hysterickém pohnutí "Střílejte do nás")." Při pražském, květnovém povstání v roce 1945 zahynulo mnoho civilistů, vč. dětí. Na Pankráci, Na Jezerce i v Krči je hodně pomníčků, jejichž většina se udržuje dodnes.

Třetím významným objektem je vozovna Pankrác, která také sehrála svoji roli při pražském povstání - klik Wikipedia. Obrázek tramvaje, asi v polovině ulice 5.května, jsem si vypůjčila z mailu, kam mi obrázky od kohosi doputovaly. Dal se identifikovat název - Praha 20. století a částečně i autor fotografií - Němec. J. Fotografie je z roku 1970. O pár let před vznikem této fotografie bylo na stejném místě kadeřnictví, jak je vidět úplně vpravo na obrázku. Přidám historku. Poprvé a naposled v životě jsem podlehla mámení spolužačky Vandy, že mě krásně ostříhá. Byly jsme s holkama u ní v bytě, v ulici Na Veselí, na návštěvě. Pustila se do mě a výsledek byl jedna děsná katastrofa. Doběhla jsem domů, kde mě v slzách objevila sestra a i ona záhy slzela, ale smíchy. Ptala se mě, zda ve škole sedím v řadě uprostřed, aby na mě měly obě strany spolužáků dobrý výhled. Také se nabízela, že by mi ty vystříhané kusy kolem uší zamazala tuší. Pak se jí mě zželelo, uvázala mi šátek a pochodovala se mnou od kadeřnictví ke kadeřnictví.Nikde se mnou nechtěli nic mít, dívali se na mě jako bych měla prašivinu. Až v kadeřnictví, zachyceném na fotografii, se mě jedna hodná paní ujala a nějak mě dostříhala. Výsledek sice nebyl nic moc, ale bylo to pořád lepší než Vandin zásah.

 

Pro srovnání snímek z Google mapy. Jak je vidět, kadeřnictví je tam stále, i hospoda na rohu, ale tramvaj už tam tudy dávno nejezdí. 

Téměř na konci ulice 5. května, sídlilo kino Libuše. I zde přidám foto i historku. V roce 1973 jsem očekávala blízký termín porodu, když manžela napadlo, že bychom mohli do kina Libuše na film "Malý velký muž" Nevěděla jsem co mě čeká, ničehož netušíc jsem v pohodě zasedla, shlédla týdeník a vhlížela film. Po čase jsem opět jako za dětských let strávila část filmu s hlavou pod opěradlem sedícího přede mnou. Stačilo mi vidět, jak je na zádech indiánky rozstřílené mimino a měla jsem dost. Málem jsem porodila.

 

A zde je ono kino, dnes již neexistující. U kina parkují, na tehdejší dobu, typická auta. Myslím si, že jsme v té době ještě žádné auto neměli a to jsme čekali už druhé dítě.

Strana ulice, kde stálo kino Libuše byla po roce 1989 zbourána od křižující ulice Hvězdova až téměř ke křižující ulici Na Veselí a zastavěna skleněnými obludami.
 

Zde obrázek části Pankráce v roce 1968, popsaný Jardou Šerákem:

*1 Činžovní dům U družstva klid
*2 topol u Truhlářů pokácen někdy v roce 2008
*3 dům architekta Koudi jako poslední zbořen v roce 2006
*4 domek z kolonie Na Děkance
*5 budova autobusového nádraží
*6 autobusové nádraží
*7 tady byla konečná trolejbusu č. 55
*8 Domy v dnešní Pikrtově ulici
*9 tak zvaná Modrena. Dnes je zde ulice 5.května
*10 Kino Libuše
*11 čára znázorňuje přibližnou polohu, kde stávala kolonie U družstva Klid
*12 Zde byly uhelné sklady pana Klinota vedle na rohu ulice Na Pankráci bylo kadeřnictví a cukrárna pana Šmída
*13 Runczikova, předtím Bořkova ulice
*14 Budějovická navazující vpravo na ulici Na Pankráci
*15 zde jezdily tramvaje 3, 13, 14 (dnešní Pikrtova ulice)
*16 původní různé boudy, baráčky a ohrady, jakási tehdejší "průmyslová zóna"
*17 Bouškovo zahradnictví
*18 louka, pod níž se rozprostíraly podzemní protiletecké kryty
*19 Tady stávalo nouzové č.p. 52 Dvořákových a vlevo od něj hospoda "U Kotyšanů"
Foto © Václav Jirsa

Na opačném konci od kina Libuše končila tato ulice na vítězné pláni

A teď už můžeme přejít do ulice Na Pankráci, ale vydáme se tam od našeho domu.

Ulice Na Pankráci

Do ulice Na Pankráci, kam jsem chodila do výše zmíněné školy jsem chodila ulicí "Na Bitevní pláni", zde zase využiju "Punťu" připojím obrázek, který ukazuje ulici když jsem šla ze školy domů, na rohu koloniál Liškových v domě, o kterém jsem se zmínila, že tam bydlel Václav Huňka kameraman A to je už ulice kde jsme bydleli. Ulice "Na Bitevní pláni" vedla od křižující ulice Viktorinova až na Vítěznou pláň..

V této ulici "úřadoval" švec, tak jsem to k němu neměla daleko, když jsem tam nosila boty k opravě. Švec měl pěkně svoji dílnu na očích zákazníků, žádné plenty, kde by v jedné části jen boty přijímal a vzadu opravoval. Vonělo to u něj ševcovským popem, kůží (tehdy byly boty na opravu jen z kůže). Fascinoval mě stroj, kterým po straně přibrušoval podražené podrážky, a který také botu všelijak uhlazoval a leštil. Obdivovala jsem ševce jak umí držet floky v puse, sázet je do podrážek a při tom i mluvit. Na rohu ulic Viktorinova a Na Bitevní plání byla tehdy zřízena školní družina. Pobyla jsem v ní jen jeden den odpoledne, které jsem usilovně probrečela. Probrečela a proštkala jsem ještě celý večer, takže bylo rozhodnuto, že tohle zařízení nemůžu navštěvovat bez vážné újmy na zdraví. Nevím už od které třídy jsem si ohřívala nebo vařila obědy sama doma, ale je fakt, že to bylo tak od druhé třídy. Dělala jsem si takové záhadné dobroty, jako zbylé houskové knedlíky polité marmeládou a hustě posypané moučkovým cukrem (jaujau ty zuby dostávaly lekce, však je mám dodnes jak noty na buben), opékané buřty tak důkladně až jsem začoudila byt, vajíčka na všechny způsoby a pochopitelně palačinky.
 

 Ulice Na Bitevní pláni 

Viktorinovou ulicí jsem popoběhla do školy, do ulice Na Pankráci. O škole už bylo řečeno dost, půjdeme na průzkum ulice.

Ulice Na Pankráci prošla největší asanací. Velká část ulice padla za oběť výstavbě metra a její rozšíření. Největší kuriozitou bylo zbourané kino Revoluce, kterému věnuji samostatnou část. Kino bylo totiž dosti obsáhle rekonstruováno, aby pak záhy bylo zbouráno.

Ulice Na Pankráci vede od Vyšehradu až ke křižující ulici Na Strži, dále pokračuje ulice Budějovická.

Cestou od Vyšehradu byla kdysi osamělá stavba Jedličkova ústavu. V něm žily postižené děti, schované před světem. Když náhodou vyjely na svých vozících nebo těžce ťapaly po zakřivených nohách, na procházku, bylo mi jich líto. Moje matka mě učila, abych na ně nezírala s otevřenou pusou a dělala jsem jakože nic. Pro dítě je taková situace dost obtížná. A tak málem dodnes neumím s takovými dětmi komunikovat, ačkoliv jsem už dost stará. Stále mi je jich líto a pociťuji před nimi ostych, ačkoliv vím, že dnes už mají docela jiný a kvalitnější život než tehdy. Na rohu ulice Na Pankráci a Mikuláše z Husi zela hrozně dlouho jáma po vybombardovaném domě. Trosky byly dávno uklizené, ale to prázdné místo po domě, kde žili a zahynuli lidé bylo smutným místem. Byla jsem ráda, když později na jeho místě postavili nový dům. Zato od ulice Štětkova šlo všechno do háje, až na školu u kostelíčka, o které jsem psala, že jsem do ní chodila..

Připojím fotografie ulice před bouráním, které jsem získala v archivu Muzea hl.m. Prahy.

Pohled směrem k Vyšehradu. Za starou zástavbou je novostavba tuším, že administrace podniku "Mlýny a pekárny" Vyznačuje hranici stavební čáry, takže domy před ní šly...

 

Uprostřed obrázku je lékárna, která byla krásně prostorná. Ob dům dál byly potraviny, kde byl náznak jedné z prvních samoobsluh.

Dnešní stav z google mapy
 

Další fotografie obou stran ulice směrem k Vyšehradu.

 

Z filmu "Zpívající pudřenka" jsem získala fota ohrady na rohu ulice Na Pankráci a Náměstí hrdinů. Proluka za stromem je nyní zastavěna. Na natáčení filmu jsem se byla několikrát podívat, jako skoro všechny děti z okolí, pro které to byla velká událost. Zejména si pamatuji na scénu, kde Zuzana Ondrouchová sedíc na ohradě, pronáší, že je to Briknerovo království.

Označení ulice Mánesova je filmařské. Dům s letadlem identifikuji níže.

Pohled do ulice Na Pankráci směrem ke škole. Místo rohového domu za sloupem je nyní skleněná loď ČSOB. Škoda, že se nepodařil lepší záběr do ulice, která je dnes úplně jiná.

Zde je pohled od Náměstí hrdinů na dnes již neexistující dům v ulici Na Pankráci

Pohled směrem k Náměstí hrdinů

Ano, opět záběr s letadlem a ohradou. V popředí, v autě zlosyni František Filipovský, Rudolf Hrušínský a Josef Kemr

Zde dnešní pohled na místo kde stála ohrada, přibližně v místech za jedoucím bílým autem. Štít domu s letadlem je přikrytý hnědou novostavbou a navazuje na již tehdy stávající dům. 

Tohle je pohled na Sovětskou školu, tipuju, že je to pohled z Viktorinovy ulice

A na závěr snímků z filmu stará dobrá reklama na Polárku. Dort z polárky, dárek nad dárky.

Než přejdu k biografu nebo kina Revoluce, dopopíšu ulici až k dnes již neexistující konečné smyčce trolejbusu.

Vedle školy bývalo papírnictví, neboli Narpa a tam jsem si kupovávala školní knihy (tehdy zdarma ještě nebyly) a vůbec všechny školní pomůcky. Pokaždé jsem na začátku školního roku pečlivě obalila knihy i sešity, aktovku jsem si krásně srovnala, ale moc dlouho mi ten pořádek nevydržel. Nákupy v papírnictví jsem milovala, krásně to tam vonělo a už tehdy v něm prodávali všelijaké malé, mrňavé i větší a velké notýsky, zajímavé tužky, různá plnicí pera, dopisní papíry, atd. atd. Na této ulici se vyskytoval obchod s prádlem a textilním zbožím, kde jsme nakupovali potřebné, jak jsem rostla. Na konci, kde je nyní ta skleněnka ČSOB byla cukrárna s výbornou kopečkovou zmrzlinou, jiná tehdy ani nebyla. V cukrárně jsme kupovali žužu, fialky, pendrek a pak takové zelené gumové kuželky, nanukové dorty, polárky a eskymo.

Na druhé straně ulice, směrem k Budějovickému náměstí byly všelijaké krámky, ale nejvýznamnější byl "Sklo-porcelán u Vanišů". Tam jsem se jako malá holka kochala pohledem na vystavené zboží za výlohou a také tam někdy kupovala dárky k vánocům. Jeden dárek mi utkvěl v hlavě. Usilovně jsem ho vybírala podle těchto kritérií: Dárek musí být velký, aby to bylo něco ale při tom dostatek levný s ohledem na moji kapsu. Podařil se mi skvělý úlovek. Byla to skleněná mísa lemovaná skleněnýma kuličkama za pouhých 8,- Kčs. Měla jsem z toho velkou radost, možná větší než obdarovaná. Je s podivem, že krám je tam dosud, ale asi málokdo ví, že se tam říkalo U Vanišů, i když za mě už určitě Vanišovi nebyli majitelé.

V místech kde je dnešní Centrotex byla smyčka trolejbusů.

Zde popis ze stránek - klik

Zrušená trať Podolí - Pankrác

Horní část tratě Václavské náměstí - Pankrác. Trať uvedená do provozu v roce 1949, zrušená 1967. Na předchozí úsek navázala v Podolské ulici, dále vedla ulicemi Sinkulovou, Na Dolinách, Lomnického, náměstí Hrdinů a Na Pankráci. V blízkosti náměstí Hrdinů doplněna jednostopou smyčkou vedenou ulicemi Kischovou a Dačického.

Linky 55, 61.

Konečná trolejbusů se nacházela nedaleko Autobusového nádraží opodál ulice Hvězdova. Dům vlevo již nestojí. Byla zde hospoda "U Kotyšanů. Domy v pozadí jsou ve Hvězdově ulici, před nimi bylo autobusové nádraží. (Viz Jarda Šerák - Picasa)