Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nusle

13. 5. 2012

Do Nuslí jsem chodila s matkou jako malá, hlavně do obchodního domu (no spíš obchodního domku) Nuba. měli tam všechno možné zboží. V hlavě mi utkvěla příhoda se slaměnými košíčky, na kterých byla vyvedena holčičí jména. Tenkrát jsem poprvé měla zlost na své jméno, že se nenalézá ani na jednom košíčku. Samé Zuzanky, Alenky, Evičky, Janičky a Naděnka ani jedna. Hrozně jsem toužila takový košíček mít, ale kde nic tu nic.

V Nubě byl velký pult s látkami, mně se tehdy zdálo, že špulky s látkami nemají konce kraje. Od lehounkých hedvábí a žoržetů, přes atlasy, tyly, samety, manšestry až po těžké kabátové. Spousta barev, vzorečků kytiček, puntíků, proužků, jednobarevných, byl to přepestrý pult. Do Nuby jsem chodila ráda i jako velká holka, pak už sama. Nevynechala jsem poblíž stojící obchod s obuví, Baťa, kde jsem si někdy kupovala cvičky, buď bílé nebo červené se zapínáním na kovovou přezku. V obchodě to tehdy vonělo, protože se prodávaly boty kožené, gumové a látkové, žádná příšerná, smradlavá uměnila, kterou prodávají hlavně naši asijští spoluobčané..

Ale to už předbíhám. Když jsem ještě pochodovala do Nuslí s mojí matkou, má nejzazší vzpomínka je na na velkou jámu, ve které měli svá bydlení Cikáni, kde se popelili nahaté děti spolu s domácími zvířaty a když jsem kňourala, tak mě matlka strašila, že mě k nim šoupne. Hrozně jsem se bála, tak když jsme šli kolem, byla jsem ta nejvzornější holčička. Zásadně jsme chodili pěšky. Přešly jsme ulici 5. května, pokračovaly ulicí Žateckých, s kopečka dolů přes ulici Petra Rezka a stáčely se vlevo do Táborské ulice, kde byla ta cikánská jáma. Tuším, že byla v místech dnešního Hydroprojektu.

Do Nuby a k Baťovi jsme šly od dnešního Hydroprojektu podél tramvaje okolo parku, Magistrátu (Městská část Praha 4) a kina Tatra, do kterého jsme taky někdy zavítali. Na křižovatce před Nuselskou ulicí byla restaurace Vladimírka a naproti ní v zatáčce slavný obchod kloboučnický, Oulíková.

Když jsme šly na náměstí Bratří Synků na trh, tak jsme to vzaly kolem restaurace U Bansethů naproti Magistrátu s prudkého kopečka dolů, ulicí Sezimovou až na náměstí.

mapanusle11.jpg


1 - Kino Tatra, 2 - Restaurace Vladimírka, 3 - Kloboučnictví Oulíková, 4 - Nuba. 5 - restaurace U Bansethů

 

brinksynk.jpg

Sezimovou ulicí jsme došly na náměstí, kde jsme nakoupily na trhu čerstvou zeleninu a ovoce. Ze kterého roku je tato pohlednice, nevím., ale takto podobně si náměstí Bratří Synků pamatuji i já.

556167_385364091485762_100000365244962_1318620_703620441_n.jpg

synkac.jpg


 A ještě dva obrázky Náměstí bratří Synků od Jardy Šeráka

 Několik historických pohlednic Nuslí, které mi pro tento blog naskenoval Pavel T., sběratel pohledni 

pra_021.jpg

 

pra_308.jpg

 
V parku Na Jezerce, rozhraní Nusle - Michle.
 

pra_314.jpg


Nuselské schody vedoucí z ulice Bělehradská na Vinohrady, na Zvonařku.
 

pra_406.jpg

nusleudoli.jpg

nuslesokol.jpg

nusle.jpg



Do Nuslí jsme s matkou také chodily na návštěvy k tetě Bóže, do Fričovy ulice. Byla to nepředstavitelně hodná, malinká paní. Údajně vychovávala svého mladšího bratra, mého otce, když jim brzy po narození mého otce zemřela matka. Nevím proč jsme chodily delší cestou, když jsme se mohly skoulet ulicí Lounských dolů jak je Hanusova škola, odtud přes silnici Otakarova, vpravo do ulice Fričovy. Místo toho jsme šli stejnou cestou, jakou jsme chodily Na náměstí bratří Synků na trh a pokračovaly ulicí Bělehradskou k Nuselským schodům, kde jsme se uhnuly vlevo do ulice Fričovy.

Před železničním viaduktem, kterým jsme poté procházely, byl provaznický obchod a já jsem se na něj převelice těšila. Většinou jsem mohla obdivovat jen výlohy, ale když jsem měla velké štěstí a podařilo se mně matku přemluvit, aby mi zašla do obchodu koupit švihadlo, nebo-li skákadlo, což byla neodmyslitelná součást holčičích her, nestačily mi rejdit oči, co tam měli věcí z provazů a také jak to tam zvláštně vonělo. Jedině tento obchod mě smiřoval s tím, že se potáhneme takovou dálku pěšky. Na rohu Bělehradské a Fričově ulici byla a ještě je hospoda, s pro mě tehdy tajemným a exotickým názvem Excelsior. Později, když jsem zjistila, že je to název pro minerální vodu, byla jsem zklamaná.

excelsior.jpg

Foto restaurace Excelsior z mapy google.  

fricova.jpg

Teta bydlela v prvním patře a jejich vstupní dveře byly částečně prosklené ledovým sklem s malbami. Vždycky se mi moc líbily. Dnes už určitě prosklené nejsou, určitě jsou i tam, dveře bezpečnostní. Byt se skládal ze dvou místností a příslušenství, dnes by se řeklo 2+kk, i když ta jedna místnost s kk byla vlastně krejčovská dílna. Teta byla švadlena a její muž, který vypadal přesně jako krejčí Jehlička, štíhlý až hubený, s trhavými pohyby, byl krejčí hlavně na těžké zimní kabáty pro pány a hochy. Okna z této dílny, kde se také vařilo a jedlo, vedla na železniční trať, kterou tehdy brázdily čoudící vlaky na uhlí. V této místnosti prožili tito manželé převážnou část života a jelikož se od sebe netrhli, jak byl rok dlouhý, vedlo to k různým hádkám a pošťuchování, ale nikdy to nesklouzlo k hrubostem. Spíš to byly hádky, jak mezi dětmi, o blbosti. 
detskanem.jpg

 

Pohled z Nuslí na zbouranou nemocnici na karlově

Přidávám odkaz na bezvadnou stránku o Nuslích: zde-klik 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

vzpomínka na ZPA DP

(Jarda, 23. 5. 2012 22:11)

http://usedlosti.ctrnactka.net/pos32/007.jpg
tak v téhle barabizně jsem prožil svá mladá léta. Dělal jsem tam od roku 1967 až do roku 1990.

Naďo, moc hezké stránky.

Re: vzpomínka na ZPA DP

(Autorka, 27. 8. 2012 11:05)

Díky, Jardo :-)

Pozoruhodná sonda do minulosti

(Vendy, 28. 5. 2012 0:43)

Zajímavé putování po vlastních stopách.
Tvé popisy látek mi připomněly náš obchoďák v Rajhradě, který byl vlastně něco jako dnešní market, jenom v menším měřítku - dole byly v jedné části potraviny, v druhé části Elektro (kde bylo i nádobí, nářadí, žárovky, baterky, šroubováky, lopaty, talíře a hrnce, zkrátka všehochuť. Pak se šlo po schodech nahoru a tam byl vlevo úsek s galanterkou, kde byly boty dámské, pánské i dětské a taky všechno další, od tkaniček po leštěnky, přes peněženky, pásky a kabelky. A v druhé půlce byly právě ty látky, měli je vyskládané na pultech, a taky tam prodávali normální oděvy, halenky, kalhoty, kabáty a bundy. Dokonce tam byly koberce a lina, to si pamatuji, velké rule, a menší koberce přehozené přes zábradlí, které se vinulo nad těmi schody.
Dnes je tam prodejna kadeřnických potřeb (místo potravin), pobočka spořitelny a nahoře je asi sklad.
Nojo...
U tvého povídání mě zaujala ta spouta dobových fotek. Pavel T. má opravdu neuvěřitelnou zásobu a musí mít dobrý přehled, co kde má. A i další, které jsi získala, jsou moc pěkné...
Stejně je zvláštní, že na dětství většina lidí tolik vzpomíná jako na nejkrásnější dobu.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA