Jdi na obsah Jdi na menu
 


Byl jednou jeden dům a najedenou nebyl

28. 5. 2015

Tramvaj na Soudním náměstí zatáčela z Táborské ulice vlevo do ulice 5.května. Napravo prodejna obuvi, naproti pošta nalevo soud a věznice, za ní vozovna před sebou ulice Na Dolinách a jako sečna přes křižovatku ulice Na Pankráci. Ještě nebyla magistrála a tramvaj nebyla zahloubena do dolíku.

A na křižovatce ulice Na Pankráci směrem k Vyšehradu jsem zpozoroval shluk, hasiči, příslušníci VB a zdravotníci. A také řada otevřených rakví vyrovnaná na zemi. A o kus dál mezi kinem Revoluce a školou U kostelíčka byla nová proluka. V noci se tam zřítila část obytného domu. V troskách zahynuli čtyři lidé a pět jich bylo zraněno.

Když jsem ten pohled viděl, vryl se mi do paměti. Hlavně ta řada otevřených rakví. Připadala mi nekonečně dlouhá. Ale asi byly jen čtyři a k tomu čtyři víka.

Dům prý podivně praskal několik dní. Nájemníci si stěžovali na OPBH a tam je utěšovali, že někoho na to pošlou. V noci ze 6. na 7. prosince šla půlka domu k zemi. Někdo měl smůlu a byl zabit či zraněn, někdo štěstí, že spal v druhé půlce domu či bytu, nějaká rodina ze spadlé půlky, že nebyla doma.

Kdosi z přeživších nájemníků prý vyprávěl, jak v noci slyšel hluk a cítil průvan, tak otevřel dveře z místnosti v níž spal a za dveřmi nebylo z bytu nic více.

Ještě pár dní po zřícení bylo na odhalené střední zdi domu vidět pověšené obrázky a na troskách visely kusy nábytku.

Pak dům strhli .

Dnes už celá tato strana vypadá úplně jinak. Ale pamětníci si jistě vzpomenou.